Pomoc

Pokud myslíte na sebevraždu, je zásadní to co nejdříve někomu říct. Je důležité nebýt na to sám a nenechávat si takové myšlenky jen pro sebe. 

Podělte se o své myšlenky a pocity s rodinou či blízkými. Pokud to z jakéhokoli důvodu nejde, zavolejte na Linku první psychické pomoci 116 123, kde sedí krizoví interventi připraveni vám pomoci. Případně si můžete vybrat i jinou krizovou linku na webu Linky důvěry. Svěřit se můžete také odborníkovi - např. obvodnímu lékaři, psychologovi, psychoterapeutovi či psychiatrovi. V sekci Pomoc můžete najít kontakty na další organizace a odborníky.

Myšlenky na sebevraždu nemusí nutně znamenat, že si chce vzít svůj život. Některé jen ukazují, že zažíváte velkou psychickou bolest a chcete, aby skončila. Jiné myšlenky vás ale mohou silně navádět k ukončení svého života. Je potřeba je vždy brát vážně a nezůstávat v tom sami.

Sebevražedné myšlenky mohou být velmi komplexní, děsivé a matoucí. Mohou být vyvolány konkrétní událostí, ale také možná nevíte, co přesně k nim vedlo. Najednou jste v situaci, kdy nechce žít.

Pokud máte sebevražedné myšlenky, je pravděpodobné, že se již delší dobu cítíte stále beznadějněji a bezcenněji. může to být nahromadění různých zkušeností. A může být těžké o tom i jen přemýšlet.

• nesnesitelnou bolest, bezmoc, beznaděj

• smutek, úzkost, frustraci, vztek, pocity viny

• chuť nebýt a neexistovat

• negativní myšlenky

• osamění

• touhu se vyhýbat ostatním

• pocit zbytečnosti, nechtěnosti či nepotřebnosti ostatními

• zoufalství

• myšlenky, že lidem bude lépe bez vás

• zhoršený spánek

• změněnou chuť k jídlu

• nechuť o sebe pečovat

• odpojení od vlastního těla, fyzická otupělost

• nenávist k sobě samému

• neschopnost se soustředit či myslet na něco jiného

• potíže s komunikací

• nutkání k sebepoškozování nebo užívání návykových látek

Svěřit se je zásadním krokem, nicméně může to být také ten nejtěžší krok. Možná máte pocit, že to nikomu nemůžete říct nebo máte obavy, že vám nikdo neporozumí. Možná se bojíte, že vás druzí budou soudit nebo že sdělením rozrušíte. Anebo jen možná nevíte, jak takový rozhovor začít.

Zde nabízíme tipy, jak takový rozhovor začít:

• rozmyslete si, jaký způsob komunikace je pro vás teď ten pravý -Pokud je těžké o tom mluvit, může pomoci sepsat si své myšlenky a pocity na papír či do zprávy, emailu. A buď to pak poslat, či si to nechat jako pomůcku pro rozhovor.
• najděte si vhodný čas a prostor
• zkuste si říct, co chcete druhému sdělit
• buďte otevření a upřímní
• pokud víte, co potřebujte, sdělte to také

Neočekávejte příliš mnoho od jednoho rozhovoru. Porozumění pocitům a myšlenkám, které zažíváte, může nějakou dobu trvat a někteří lidé mohou být zpočátku v šoku nebo nemusí vědět, jak vhodně reagovat. Je důležité jim dát čas, aby zpracovali to, co jste jim řekli. Pokud je to však možné, naplánujte si další rozhovor, abyste měli více příležitostí vysvětlit, čím procházíte.

Nevzdávejte to, pokud první člověk, kterému se svěříte, reaguje jinak, než čekáte. Dejte mu čas nebo se zkuste svěřit jiné osobě. Pro některé lidi je snazší se svěřit blízkým a známým, pro jiné lidi je lepší svěřit se někomu, koho neznají.

Pamatujte: zasloužíte si podporu. Nejste v tom sami a existuje pomoc, kterou můžete využít.

• nezůstávejte v tom sami, mluvte o tom s blízkými
• vyhledejte pomoc
• držte se v bezpečí
• vyhněte se užívání alkoholu a jiným návykovým látkám
• zde si můžete stáhnout bezpečnostní plán, který vám může pomoci, pokud máte myšlenky na sebevraždu.

Máte strach, že někdo ve vašem okolí uvažuje o sebevraždě a přemýšlíte, co dělat?

Co byste měli vědět, pokud máte o někoho strach:

• Je v pořádku o tématu sebevražd otevřeně mluvit.
• Otázky na sebevražedné myšlenky nebo pocity dotyčnou osobu nenabádají k jednání. Většinou pomáhají snižovat úzkost a cítit porozumění.
• Možná jste jediným člověkem, který na situaci reaguje.

Mnoho lidí neví, jak vhodně reagovat v situaci, kdy někdo zvažuje sebevraždu. Může to vyvolat velkou nejistotu, strach a spoustu dalších emocí. Je proto dobré vědět, jak riziko sebevraždy můžeme poznat a co dělat.

Akutní ohrožení na životě

Pokud se někdo pokusil o sebevraždu:

• nenechávejte osobu o samotě
• volejte tísňovou linku 112 či pokud je to bezpečné, dopravte osobu do nejbližšího zdravotnického zařízení
• informujte rodinné příslušníky dotyčné osoby

Pokud se někdo chová nebo vyjadřuje způsobem, která naznačuje, že by se mohl/a v následujících momentech pokusit o sebevraždu:

• zajistěte odbornou pomoc - můžete volat na tísňovou linku 112 nebo můžete danou osobu odvést do nejbližšího krizového či zdravotnického zařízení
• zůstaňte s osobou do příjezd záchranné služby a nenechávejte ji o samotě

Pamatujte si: jednat je vždy nejlepší volba. A jak na to? Níže najdete body, kterých je dobré se držet.

Přijít o blízkého člověka je bolestné, o to víc tomu tak bývá, je-li způsobem úmrtí sebevražda. Může se vám zdát, že je před vámi dlouhá, až nekonečná cesta plná různých emocí.

Zármutek je emoční reakce na ztrátu, která u každého může vypadat trochu jinak. Proces, kterým si každý po ztrátě blízkého člověka prochází a ve kterém se učíme žít bez blízké osoby, se nazývá truchlení. Člověk se potřebuje zorientovat v zásadním paradoxu - jak pokračovat v realitě, se kterou se člověk nechce smířit. Pamatujte, že každý člověk může truchlit jiným způsobem, jinak dlouho a dávat to najevo jinak.

Zkraje se mohou objevit různé emoce - smutek, šok, ale i vztek či pocity viny. To vše je normální. Truchlení není lineární proces, ve kterém by člověk šel od bodu A do bodu B. Děje se uvnitř i navenek a jde o spirálu emocí. Můžete cítit velký smutek, místy se může zdát neúnosný, můžete zažívat ale i pocity hněvu a naštvání či vinu. Neustále přemýšlíte nad tím, co se to stalo, a do toho se mísí vaše každodenní povinnosti. Postupem času si na novou realitu zvykáme více a více. Obvykle ale není možné se zcela vrátit k životu “před”. V procesu truchlení si v životě hledáme nové místo a nové způsoby, jak žít. Ač se to na začátku může zdát nemožné, intenzita zármutku postupně trochu slábne, o to víc, jak se učíme svůj zármutek zvládat.

Pokud se chceme vyrovnat se zármutkem, je potřeba se pravidelně starat o naše psychické a fyzické zdraví. Je potřeba dělat věci, které máme rádi, potkávat lidi, které máme rádi, a dovolit si být někdy smutní a truchlit. Zde je několik tipů, které doufáme, že vám na vaší cestě zármutkem pomohou.

Pokud si s úmrtím blízkého nevíte rady nebo cítíte, že je toho na vás moc, nebojte si vyhledat odbornou pomoc. Je důležité se o sebe postarat. První variantou mohou být dostupné linky důvěry, můžete se také obrátit na odborníka například v Asociaci poradců pro pozůstalé či na psychoterapeuta, který vám může pomoci projít procesem truchlení. Hledat takového psychoterapeuta můžete například na stránkách České asociace pro psychoterapii či České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP.

Odbornou pomoc můžete hledat i na těchto místech:

• Poradna Vigvam
• Luctus
• Dlouhá cesta
• Cesta domů - Poradna, Provázení a poradenství pro pozůstalé

Zde si můžete pustit jednu přednášku na téma zármutku: https://www.ted.com/talks/nora_mcinerny_we_don_t_move_on_from_grief_we_move_forward_with_it 

Máte kolem sebe pozůstalého? Přečtěte si výborný článek Poradny Vigvam o tom, co pozůstalým neříkat. Věřte, že jim to opravdu pomůže.

Techniky, které mohou pomoci při nutkavé potřebě si ublížit:

• Bouchejte do polštáře pro uvolnění vzteku a frustrace.
• Minutu se soustřeďte na dýchání nebo meditace.
• Napište pocity, které vás trápí, na papír, který pak můžete zmačkat, roztrhat a vyhodit. 
• Dělejte hluk, křičte, zpívejte nahlas. Poslouchejte hlasitou hudbu.
• Jděte se projít mezi lidi nebo na nějaké veřejné místo, kde je pro vás hrozba sebepoškozování menší. 
• Promluvte si s někým, obraťte se na odbornou pomoc. 
• Připravte si tzv. Krabičku záchrany, uložte si do ní knížky, hry, věci, které vám dělají radost, seznam věcí, které vás uklidní, nebo kontakt na někoho, na koho se můžete v krizi obrátit.
• Zkuste pravidlo tří minut. Počkejte 3 minuty a pak zkuste ještě tři. Opakujte dokud se napětí nezmírní.

Pokud se vy nebo vaši blízcí nacházíte v těžké životní situace, neváhejte si říct o pomoc.

Linka bezpečí
Linka pro děti a studenty do 25 let. Funguje nonstop, je anonymní a zdarma.
https://www.linkabezpeci.cz/ 
Tel.: 116 111
pomoc@linkabezpeci.cz
Chat: https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/chatuj-s-nami/ 

Dětské krizové centrum (DKC)
Centrum pomáhá dětem, které mají problém ve škole nebo doma. Funguje nonstop a je anonymní. Můžeš také přijít osobně (sám nebo s někým, komu věříš). Je potřeba si jen dopředu zavolat a domluvit se na čase.
https://www.ditekrize.cz/ 
Tel.: 777 715 215/ 241 484 149
problem@ditekrize.cz 
Skype: ld_dkc

Linka seniorů Elpida
Linka funguje pro seniory a osoby pečující o seniory.
https://www.necosestalo.cz/index.php 
Tel.: 800 200 007
linkasenioru@elpida.cz