Pokud máte sebevražedné myšlenky, zavolejte na Linku první psychické pomoci: 116 123.
Sebevražda je vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Objevuje se u lidí všech věkových kategorií, mužů i žen. Často bývá reakcí na tíživou životní situaci a ztrátu smyslu života a obvykle za ní stojí kombinace různých důvodů.
Samotné sebevraždě většinou předchází dlouhodobý proces, který zahrnuje širokou škálu sebevražedného chování (viz pyramida vpravo).
Na jejím základě jsou stresové faktory a nepříznivé životní situace, které v menší či větší míře zažívá každý člověk. Různou kombinací rizikových faktorů, těžkých životních situací a např. nedostatku podpory může dojít k rozvoji sebevražedných myšlenek, které se zaobírají smrtí, mohou být různě intenzivní a různě konkrétní, nutkavé či těžko odklonitelné. Objevují se silné pocity bezmoci, bezvýchodnosti a velká psychická bolest. Když se myšlenky prohlubují, mohou přecházet do sebevražedných tendencí, které se vyvíjí od počátečních úvah o sebevraždě až k rozhodnutí o realizaci sebevražedného úmyslu. Sebevražda se najednou stává reálnou možností a přichází na řadu plánování sebevraždy, kdy člověk již přemýšlí nad tím, kdy, kde a jak by si svůj život vzal. Další fází je pak již pokus o sebevraždu, vědomý a život ohrožující akt bez letálního konce, a pak dokonaná sebevražda.
Máte teď myšlenky na sebevraždu? Pomoc najdete zde.
Ukazuje se, že prevence sebevražd funguje. Existují opatření a strategie, které pomáhají snižovat počet sebevražd.
Pro mnoho lidí, kteří o sebevraždě přemýšlejí nebo se o ni pokusí, představuje sebevražd primárně úlevu od vnitřního utrpení. Více než touhou po smrti může být sebevražda touhou po ukončení bolesti, trápení či nepříznivé životní situaci.
Sebevražda stále představuje velké tabu a bojí se o něm mluvit. Mnoho z nás nemusí vědět, jak reagovat, když někdo o sebevraždě mluví. Třeba bychom chtěli pomoci, ale nevíme jak. Je to těžké téma, o kterém je důležité mluvit otevřeně. Sebevražda se většinou neděje z ničeho nic, mohou ji předcházet varovné signály. Je důležité vědět, jak vypadají a co dělat ve chvíli, kdy je u někoho zachytíme.
Více o tom, jak sebevraždě přecházet, najdete níže v Prevenci sebevražd..
Varovné signály jsou způsob, jakým člověk může vědomě i nevědomě naznačovat, že si chce vzít život. Je dobré znát, umět je rozpoznat a následně také jednat.
Je důležité si říct:
Mezi nejčastější varovné signály, které se objevují v různých kombinacích, patří:
Je důležité být také na pozoru, pokud se člověk po dlouhém období deprese se sebevražednými myšlenkami stane náhle šťastným. Okolí si často oddechne, nicméně je to naopak čas, kdy je potřeba být obzvlášť pozorný. Může to totiž znamenat, že se rozhodl ukončit svůj život ke konkrétnímu dni. Tím dojde k úlevě, lidé mají pocit, že vysvobození z utrpení mají na dosah.
Dětem a dospívajícím se riziko sebevražedného jednání bohužel nevyhýbá. Projevy sebevražedného jednání mohou být jiné než u dospělých.
Je potřeba pamatovat na to, že nemusí být přítomny všechny signály a že se mohou objevovat v různé kombinaci. Každé dítě se projevuje jinak a základním vodítkem je významná změna chování dítěte.
Pokud u dítěte či dospívajícího zaznamenáte některé z těchto signálů, neváhejte se obrátit na odborníka. Více o pomoci naleznete zde.
Existují efektivní prevence sebevražd. Ta probíhá na individuální úrovni (co každý z nás může udělat) a na úrovni státu (co stát dělá, aby snižoval počty sebevražd, jak se stát staví k tomuto tématu atd).
Co může každý z nás udělat pro prevenci sebevražd?
V úplně první řadě jde o to přispívat ke zdravé společnosti (vytvářet kolem sebe dobré zdravé vztahy a prostředí). V druhé řadě jde o to si všímat lidí kolem sebe a změn v jejich chování, brát vážně jejich trápení. Pokud náš blízký vyjadřuje beznaděj, izoluje se nebo naznačuje, že už nechce žít, je na místě nabídnout mu čas, pozornost, ochotu naslouchat a osobní podporu, ale i podporu ve vyhledání vhodné péče. Otevřený rozhovor o sebevražedných myšlenkách nezvyšuje riziko, naopak pomůže situaci řešit. Více informací o tom, co dělat, když mám o někoho strach, najdete zde.
Co může dělat stát?
Stát může přispět tím, že se zaváže k aktivnímu přístupu k tématu sebevražd. Česká republika se zavázala k národní strategii a vláda v roce 2020 přijala Národní akční plán prevence sebevražd 2020-2030 (mimojiné vláda také přijala Národní akční plán pro duševní zdraví). V tomto dokumentu je sada více jak 30 opatřeních, rozdělených do 4 strategických cílů. Cílem je koordinace zdravotních, sociálních a vzdělávacích služeb, zlepšení dostupnosti pomoci a podpora osvěty.
Stát může přispět zajištěním dostupné a kvalitní péče o duševní zdraví, podporou krizových linek, vzděláváním relevantních odborníků i veřejnosti a systematickým sledováním ohrožených skupin obyvatel. Významnou roli hrají také preventivní programy ve školách, na pracovištích a v komunitách. Podobně jako v individuální úrovni, již zde se odehrává úplně první prevence sebevražd v podobě podpory dobrého a zdravého prostředí a vztahů.
Jak mohou pomoci média?
Zásadní dílek mozaiky je také práce médií s tématem sebevraždy a sebepoškozování ve veřejném prostoru. Způsob, jakým média dané téma reportují, zásadně ovlivňuje další výskyt sebevražedného jednání. Více informací o tom, jak bezpečně a citlivě o sebevraždách psát a mluvit najdete zde.
Jak o prevenci mluví Světová zdravotnická organizace (WHO)?
Světová zdravotnická organizace doporučuje 4 efektivní, na evidenci založené klíčové intervence, které by měly být zahrnuty v každé národní strategii prevence sebevražd:
WHO dále udává teoretický model, který rozděluje prevenci sebevražd do 3 úrovní:
Pro hlubší prozkoumání doporučujeme ke čtení samotné dokumenty WHO:
Rizikové faktory jsou znaky, které zvyšují pravděpodobnost výskytu či rozvoje sebevražedného jednání. Na druhé straně stojí tzv. protektivní faktory. Tedy to, co riziko sebevraždy snižuje a co člověka chrání. Všechny tyto faktory je možné najít na různých úrovních: individuální (např. genetické predispozice), rodinné (např. jak drží rodina pohromadě) či komunitní (např. dostupnost zdravotní a sociální péče).
Čím více rizikových faktorů se u jedince vyskytuje, tím vyšší může být jeho zranitelnost k sebevražednému jednání. Nicméně přítomnost rizikových faktorů nemusí nutně vést k sebevražednému chování.
Protektivní čili ochranné faktory mohou pomoci jednotlivcům vyrovnat se s obzvláště obtížnými okolnostmi a minimalizovat riziko sebevraždy. Identifikace takových faktorů je nezbytnou součástí hodnocení rizika sebevraždy a může sloužit k hledání a posilování naděje u lidí, kteří zažívají sebevražedné myšlenky či tendence. Mezi nejčastější faktory patří:
