Pokud máte sebevražedné myšlenky, zavolejte na Linku první psychické pomoci: 116 123.
Sebevražda (latinsky suicidium, což je termín odvozený od sui caedere, tedy zabít sám sebe) je vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Objevuje se u všech věkových kategorií, mužů u žen.
Pro mnoho lidí zůstává téma sebevraždy tabu a bojí se o něm mluvit. Mnoho z nás nemusí vědět, jak reagovat, když někdo o sebevraždě mluví. Třeba bychom chtěli pomoci, ale nevíme jak. Je to těžké téma, o kterém je důležité mluvit otevřeně. Sebevražda se většinou neděje z ničeho nic, předchází jí varovné signály. Je důležité vědět, jak takové varovné signály vypadají a co dělat ve chvíli, kdy je u někoho zachytíme.
Sebevražda bývá reakcí na tíživou životní situací a se ztrátou smyslu života. Sebevražedné jednání je komplikované a obvykle není jen jedna příčina vedoucí k sebevraždě, spíše se jedná o kombinaci několika důvodů. Mohou se spojit nepříjemné životní události se známými rizikovými faktory, které zvyšují touhu po ukončení života. Až u 90 % lidí, kteří ukončí svůj život sebevraždou, se na pozadí objevují psychické problémy, potenciálně léčitelné. Mezi nejčastější duševní onemocnění, která jsou spojena s vysokým rizikem sebevražedného jednání, patří deprese, bipolární afektivní porucha a závislosti.
Sebevražda souvisí s mozkovými funkcemi, které ovlivňují rozhodování a kontrolu chování, což v těžkou chvíli způsobí to, že je pro lidi obtížné vidět i jiné východisko či řešení jejich situace.
Sebevražedné projevy zahrnují širokou škálu chování a prožívání. Kromě sebevraždy samotné může jít o sebevražedné myšlenky, tendence či pokus o sebevraždu. V širším kontextu se sem zařazuje i agrese vůči sobě či sebepoškozování.
Presuicidální syndrom je pojem Erwina Ringela, který ukazuje 3 hlavní charakteristiky sebevražedného jednání:
Varovné signály jsou způsob, jakým jedinec naznačuje, že si chce vzít život. Většina lidí před sebevraždou nějaké signály projeví, ukazuje se tak, že jsou ve zvýšeném riziku. Často jde o signál, že potřebují pomoc, proto je důležité signály znát, umět je rozpoznat a neignorovat. Mohou nám pomoci sebevraždě předejít.
Signály v chování, obzvlášť pokud jsou spojené s bolestivou událostí či ztrátou, mohou být například:
Riziko však může být vysoké i u osob, které explicitně nevyjadřují myšlenky nebo plány, nehledají prostředky či nevykazují sebevražedné chování, což je důležité si uvědomit. Většina lidí, kteří si sáhnou na život, vykazuje však více varovných signálů, ať už tím, co říkají či jak se chovají. Je důležité být na pozoru zejména pokud se člověk po dlouhém období deprese se sebevražednými myšlenkami stane náhle šťastným. Může to naopak znamenat, že se rozhodl ukončit svůj život ke konkrétnímu dni, čímž se mu ulevilo. Okolí si často oddechne, nicméně je to naopak čas, kdy je potřeba být obzvlášť pozorní.
Pokud se tyto varovné příznaky týkají vás nebo někoho, koho znáte, vyhledejte co nejdříve pomoc, zvláště pokud je toto chování nové nebo se v poslední době zvýšilo. Více o pomoci můžete najít zde.
Dětem a dospívajícím se riziko sebevraždy bohužel nevyhýbá. Adolescenti hledají své místo ve světě a sebevražedné jednání může být reakce na první větší selhání, kdy selhávají běžně adaptační mechanismy. Projevy sebevražedného jednání mohou být však jiné než u dospělých. Obvykle je možné si všimnout změn v chování, prožívání a v tom, co nám děti a dospívající přímo a nepřímo říkají.
Je potřeba pamatovat na to, že nemusí být přítomny všechny signály a že se mohou objevovat v různé kombinaci. Každé dítě se projevuje jinak a základním principem je, když se dítě začne chovat významně jinak, než tomu bylo doposud.
Pokud u dítěte či dospívajícího zaznamenáte některé z těchto signálů, neváhejte se obrátit na odborníka. Více o pomoci naleznete zde.
Rizikové faktory jsou charakteristické znaky, které předchází sebevražednému chování a zvyšují jeho pravděpodobnost. Na druhé straně stojí tzv. protektivní faktory. Tedy to, co riziko sebevraždy snižuje a co člověka chrání. Všechny tyto faktory je možné najít na různých úrovních: individuální (např. genetické predispozice), rodinné (např. jak drží pohromadě) či komunitní (např. dostupnost zdravotní a sociální péče).
Přítomnost rizikových faktorů přitom nemusí nutně vést k sebevražednému chování. Z hlediska prevence sebevražd je důležité identifikovat různé rizikové a protektivní faktory, aby se mohli nastavovat efektivní intervence vedoucí ke zmírnění rizika sebevraždy. Cílem efektivních intervencí je také posílení ochranných faktorů, které zvyšují odolnost jedinců.
Přítomnost rizikových faktorů vytváří vyšší riziko sebevraždy; čím více se jich u jedince vyskytuje, tím vyšší může být jeho zranitelnost k sebevražednému jednání. Ne vždy ale jejich přítomnost musí nutně znamenat riziko sebevraždy.
V mnoha případech jde o kombinaci těchto faktorů. Ovšem k některým sebevraždám dojde impulzivně ve chvílích krize, kdy je narušena schopnost vypořádat se s životním stresem.
Máte pocit, že se u Vás rozvíjí deprese? Na stránkách Opatruj.se se můžete otestovat.
Protektivní čili ochranné faktory mohou pomoci jednotlivcům vyrovnat se s obzvláště obtížnými okolnostmi a minimalizovat riziko sebevraždy. Identifikace takových faktorů je nezbytnou součástí hodnocení rizika sebevraždy a může sloužit k hledání a posilování naděje u lidí, kteří zažívají sebevražedné myšlenky či tendence.
