Sebepoškozování

Sebepoškozování je chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Jde tedy o jakékoliv chování, během kterého si člověk záměrně fyzicky ubližuje. K sebepoškozování nejčastěji dochází v období dospívání, ale může se objevovat i v dospělosti a často jde o důsledek náročné psychické bolesti.

Ukazuje se, že většina lidí nemá sebevražedné myšlenky, když se sebepoškozuje. Sebepoškozování nicméně je jedním z rizikových faktorů, který sebevražednému jednání předchází, a může v něj i přerůst a může se objevit úmysl zemřít. Studie ukazují, že 55-85 % lidí, kteří se sebepoškozují, uskuteční ve svém životě alespoň 1 pokus o sebevraždu. Může se také stát, že si člověk dostatečně neuvědomí rizika, které s sebou sebepoškozování nese, čímž může dojít k nezamýšlené sebevraždě.

Když se člověk sebepoškodí, může dojít k úlevě, která je ovšem jen krátkodobá. Snadno se pak objeví pocity viny a člověk si vyčítá své chování, čímž se v něm hromadí emoční zátěž. Člověku však může připadat, že nemá jiné možnosti, jak situaci řešit. Dochází k přetížení organismu, kdy dochází k dalšímu sebepoškození. Intervaly mohou být u každého jedince různé. Tomuto se běžně říká cyklus sebepoškozování.

• sebepoškozování jako nástroj, jak se cítit lépe - lidé mohou cítit silné, často nepříjemné pocity, které v danou chvíli neumí zvládnout jiným způsobem. Mohou zažívat stres, úzkost, vztek, nervozitu nebo třeba stud. Sebepoškozování v takových případech pomáhá uvolnit vnitřní napětí či “přehlušit” psychickou bolest.
• sebepoškozování jako způsob komunikace - lidé jej mohou využívat, aby tím ukázali emoční bolest, kterou cítí. Může se tak objevovat, že své rány neskrývají a naopak o nich mluví, často jde však o (skryté) volání o pomoc.
• sebepoškozování jako trest - může se zde skrývat nedostatek pocitu vlastní hodnoty a nízké sebevědomí, lidé si mohou myslet, že určité věci jsou jejich vina. Často se objevuje v důsledku traumatické události.
• sebepoškozování jako obnova kontaktu se sebou samým - lidé mohou zažívat pocity otupělosti či prázdnoty, někteří popisují stavy, kdy necítí své tělo, které mohou hraničit s pocity derealizace. Sebepoškozování tak může být způsob, jak cítit “něco” či sebe.
• sebepoškozování jako nástroj kontroly - objevuje se v důsledku traumatické události, kdy se u lidí objevují silné pocity bezmoci, nízká sebeúcta a pocit, že nemohou ovlivnit situaci, ve které se nachází. To je obzvláště časté u osob, které byly sexuálně zneužívané. Může se objevovat i pocit nenávisti k sobě samému. Sebepoškozování tak může sloužit jako způsob, jak zažít větší pocit kontroly nad sebou samým.