Pokud máte sebevražedné myšlenky, zavolejte na Linku první psychické pomoci: 116 123.
Sebevražda (latinsky suicidium, což je termín odvozený od sui caedere, tedy zabít sám sebe) je vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Objevuje se u lidí všech věkových kategorií, mužů i žen.
Pro mnoho lidí zůstává téma sebevraždy tabu a bojí se o něm mluvit. Mnoho z nás nemusí vědět, jak reagovat, když někdo o sebevraždě mluví. Třeba bychom chtěli pomoci, ale nevíme jak. Je to těžké téma, o kterém je důležité mluvit otevřeně. Sebevražda se většinou neděje z ničeho nic, mohou ji předcházet varovné signály. Je důležité vědět, jak vypadají a co dělat ve chvíli, kdy je u někoho zachytíme.
Sebevražda bývá reakcí na tíživou životní situací a ztrátu smyslu života. Sebevražedné jednání je komplikované a obvykle není jen jedna příčina vedoucí k sebevraždě, spíše se jedná o kombinaci několika důvodů. Mohou se spojit nepříjemné životní události se známými rizikovými faktory, které zvyšují touhu po ukončení života. Až u 90 % lidí, kteří ukončí svůj život sebevraždou, se na pozadí objevují psychické problémy, potenciálně léčitelné. Mezi nejčastější duševní onemocnění, která jsou spojena s vysokým rizikem sebevražedného jednání, patří deprese, bipolární afektivní porucha a závislosti.
Samotné sebevraždě většinou předchází dlouhodobý proces s určitým vývojem, který zahrnuje širokou škálu sebevražedného chování. Obvykle se nejprve objevují silné pocity bezmoci, bezvýchodnosti a velká psychická bolest. Mnoho lidí, kteří o sebevraždě přemýšlejí nebo se o ni pokusí, hledá primárně právě úlevu od tohoto vnitřního utrpení. Více než touhou po smrti může být sebevražda touhou po ukončení bolesti.
Co předchází sebevraždě je možné si představit jako vedle uvedenou pyramidu. Na jejím základě jsou stresové faktory a nepříznivé životní situace, které v menší či větší míře zažívá každý člověk. Různou kombinací rizikových faktorů, těžkých životních situací a např. nedostatku podpory může dojít k rozvoji sebevražedných myšlenek, které se zaobírají smrtí, mohou být různě intenzivní a různě konkrétní, nutkavé či těžko odklonitelné. Když se myšlenky prohlubují, mohou přecházet do sebevražedných tendencí, které se vyvíjí od počátečních úvah o sebevraždě až k rozhodnutí o realizaci sebevražedného úmyslu. Sebevražda se najednou stává reálnou možností a přichází na řadu plánování sebevraždy, kdy člověk již přemýšlí nad tím, kdy, kde a jak by si svůj život vzal. Další fází je pak již pokus o sebevraždu, vědomý a život ohrožující akt bez letálního konce, a samotná sebevražda, tedy sebepoškozující akt s následkem smrti.
V minulosti se již řada lidí snažila sebevraždě porozumět, existuje tak řada teorií. Mezi ty nejznámější patří:
Varovné signály jsou způsob, jakým jedinec naznačuje, že si chce vzít život. Často jde o signál, že potřebuje pomoc, proto je důležité je znát, umět je rozpoznat a následně také podniknout nějaké kroky. Projevy sebevražedného jednání mohou být u každého člověka trochu jiné. Obvykle je možné pozorovat jisté změny na úrovni prožívání, chování a v tom, co a jak lidé říkají. Ne všechny projevy jsou postřehnutelné, pokud nemáme s daným člověk hlubší kontakt. Zároveň je nutné říct, že existují i situace, kdy člověk žádný varovný signál neukáže, a předejít sebevraždě je pak velmi náročné.
Mezi nejčastější varovné signály, které se objevují v různých kombinacích, patří:
Riziko se však může objevit u osob, které explicitně nevyjadřují myšlenky nebo plány, nehledají prostředky či nevykazují sebevražedné chování, což je důležité si uvědomit. Většina lidí, kteří si sáhnou na život, vykazuje však více varovných signálů, ať už tím, co říkají či jak se chovají. Je důležité být na pozoru zejména pokud se člověk po dlouhém období deprese se sebevražednými myšlenkami stane náhle šťastným. Okolí si často oddechne, nicméně je to naopak čas, kdy je potřeba být obzvlášť pozorný. Může to naopak znamenat, že se rozhodl ukončit svůj život ke konkrétnímu dni, čímž se mu ulevilo. Pokud se tyto varovné příznaky týkají vás nebo někoho, koho znáte, vyhledejte co nejdříve pomoc, zvláště pokud je toto chování nové nebo se v poslední době zvýšilo. Více o pomoci můžete najít zde.
Dětem a dospívajícím se riziko sebevraždy bohužel nevyhýbá. Projevy sebevražedného jednání mohou být jiné než u dospělých. Obvykle je ale také možné si všimnout změn v chování, prožívání a v tom, co nám děti a dospívající přímo a nepřímo říkají.
Je potřeba pamatovat na to, že nemusí být přítomny všechny signály a že se mohou objevovat v různé kombinaci. Každé dítě se projevuje jinak a základním vodítkem je významná změna chování dítěte.
Pokud u dítěte či dospívajícího zaznamenáte některé z těchto signálů, neváhejte se obrátit na odborníka. Více o pomoci naleznete zde.
Rizikové faktory jsou znaky, které zvyšují riziko výskytu či rozvoje sebevražedného jednání. Na druhé straně stojí tzv. protektivní faktory. Tedy to, co riziko sebevraždy snižuje a co člověka chrání. Všechny tyto faktory je možné najít na různých úrovních: individuální (např. genetické predispozice), rodinné (např. jak drží rodina pohromadě) či komunitní (např. dostupnost zdravotní a sociální péče).
Čím více rizikových faktorů se u jedince vyskytuje, tím vyšší může být jeho zranitelnost k sebevražednému jednání. Nicméně přítomnost rizikových faktorů nemusí nutně vést k sebevražednému chování. Většinou jde o kombinaci těchto faktorů. Ovšem k některým sebevraždám dojde impulzivně ve chvílích krize, kdy je narušena schopnost vypořádat se s životním stresem.
Z hlediska prevence sebevražd je důležité identifikovat různé rizikové a protektivní faktory, aby se mohli nastavovat efektivní intervence vedoucí ke zmírnění rizika sebevraždy a ke zvyšování odolnosti jedinců.
Protektivní čili ochranné faktory mohou pomoci jednotlivcům vyrovnat se s obzvláště obtížnými okolnostmi a minimalizovat riziko sebevraždy. Identifikace takových faktorů je nezbytnou součástí hodnocení rizika sebevraždy a může sloužit k hledání a posilování naděje u lidí, kteří zažívají sebevražedné myšlenky či tendence. Mezi nejčastější faktory patří:
