Pokud máte sebevražedné myšlenky, zavolejte na Linku první psychické pomoci: 116 123.
Sebevražda (latinsky suicidium, což je termín odvozený od sui caedere, tedy zabít sám sebe) je vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Objevuje se u lidí všech věkových kategorií, mužů i žen.
Pro mnoho lidí zůstává téma sebevraždy tabu a bojí se o něm mluvit. Mnoho z nás nemusí vědět, jak reagovat, když někdo o sebevraždě mluví. Třeba bychom chtěli pomoci, ale nevíme jak. Je to těžké téma, o kterém je důležité mluvit otevřeně. Sebevražda se většinou neděje z ničeho nic, mohou ji předcházet varovné signály. Je důležité vědět, jak vypadají a co dělat ve chvíli, kdy je u někoho zachytíme.
Sebevražda bývá reakcí na tíživou životní situací a ztrátu smyslu života. Sebevražedné jednání je komplikované a obvykle není jen jedna příčina vedoucí k sebevraždě, spíše se jedná o kombinaci několika důvodů. Mohou se spojit nepříjemné životní události se známými rizikovými faktory, které zvyšují touhu po ukončení života. Až u 90 % lidí, kteří ukončí svůj život sebevraždou, se na pozadí objevují psychické problémy, potenciálně léčitelné. Mezi nejčastější duševní onemocnění, která jsou spojena s vysokým rizikem sebevražedného jednání, patří deprese, bipolární afektivní porucha a závislosti.
Samotné sebevraždě většinou předchází dlouhodobý proces s určitým vývojem, který zahrnuje širokou škálu sebevražedného chování. Obvykle se nejprve objevují silné pocity bezmoci, bezvýchodnosti a velká psychická bolest. Mnoho lidí, kteří o sebevraždě přemýšlejí nebo se o ni pokusí, hledá primárně právě úlevu od tohoto vnitřního utrpení. Více než touhou po smrti může být sebevražda touhou po ukončení bolesti.
Kromě sebevraždy samotné může jít o sebevražedné myšlenky, tendence či pokus o sebevraždu. V širším kontextu se sem zařazuje i agrese vůči sobě či sebepoškozování.
V minulosti se již řada lidí snažila sebevraždě porozumět, existuje tak řada teorií. Mezi ty nejznámější patří:
Varovné signály jsou způsob, jakým jedinec naznačuje, že si chce vzít život. Často jde o signál, že potřebuje pomoc, proto je důležité je znát, umět je rozpoznat a následně také podniknout nějaké kroky. Projevy sebevražedného jednání mohou být u každého člověka trochu jiné. Obvykle je možné pozorovat jisté změny na úrovni prožívání, chování a v tom, co a jak lidé říkají. Ne všechny projevy jsou postřehnutelné, pokud nemáme s daným člověk hlubší kontakt. Zároveň je nutné říct, že existují i situace, kdy člověk žádný varovný signál neukáže, a předejít sebevraždě je pak velmi náročné.
Mezi nejčastější varovné signály, které se objevují v různých kombinacích, patří:
Riziko však může být vysoké i u osob, které explicitně nevyjadřují myšlenky nebo plány, nehledají prostředky či nevykazují sebevražedné chování, což je důležité si uvědomit. Většina lidí, kteří si sáhnou na život, vykazuje však více varovných signálů, ať už tím, co říkají či jak se chovají. Je důležité být na pozoru zejména pokud se člověk po dlouhém období deprese se sebevražednými myšlenkami stane náhle šťastným. Může to naopak znamenat, že se rozhodl ukončit svůj život ke konkrétnímu dni, čímž se mu ulevilo. Okolí si často oddechne, nicméně je to naopak čas, kdy je potřeba být obzvlášť pozorný.
Pokud se tyto varovné příznaky týkají vás nebo někoho, koho znáte, vyhledejte co nejdříve pomoc, zvláště pokud je toto chování nové nebo se v poslední době zvýšilo. Více o pomoci můžete najít zde.
Dětem a dospívajícím se riziko sebevraždy bohužel nevyhýbá. Adolescenti hledají své místo ve světě a sebevražedné jednání může být reakce na první větší selhání, kdy selhávají běžné adaptační mechanismy. Projevy sebevražedného jednání mohou být však jiné než u dospělých. Obvykle je možné si všimnout změn v chování, prožívání a v tom, co nám děti a dospívající přímo a nepřímo říkají.
Je potřeba pamatovat na to, že nemusí být přítomny všechny signály a že se mohou objevovat v různé kombinaci. Každé dítě se projevuje jinak a základním vodítkem je významná změna chování dítěte.
Pokud u dítěte či dospívajícího zaznamenáte některé z těchto signálů, neváhejte se obrátit na odborníka. Více o pomoci naleznete zde.
Rizikové faktory jsou znaky, které zvyšují riziko výskytu či rozvoje sebevražedného jednání. Na druhé straně stojí tzv. protektivní faktory. Tedy to, co riziko sebevraždy snižuje a co člověka chrání. Všechny tyto faktory je možné najít na různých úrovních: individuální (např. genetické predispozice), rodinné (např. jak drží rodina pohromadě) či komunitní (např. dostupnost zdravotní a sociální péče).
Přítomnost rizikových faktorů přitom nemusí nutně vést k sebevražednému chování. Z hlediska prevence sebevražd je důležité identifikovat různé rizikové a protektivní faktory, aby se mohli nastavovat efektivní intervence vedoucí ke zmírnění rizika sebevraždy. Cílem efektivních intervencí je také posílení ochranných faktorů, které zvyšují odolnost jedinců.
Čím více rizikových faktorů se u jedince vyskytuje, tím vyšší může být jeho zranitelnost k sebevražednému jednání. Ne vždy ale jejich přítomnost nutně znamená riziko sebevraždy.
V mnoha případech jde o kombinaci těchto faktorů. Ovšem k některým sebevraždám dojde impulzivně ve chvílích krize, kdy je narušena schopnost vypořádat se s životním stresem.
Máte pocit, že se u Vás rozvíjí deprese? Na stránkách Opatruj.se se můžete otestovat.
Protektivní čili ochranné faktory mohou pomoci jednotlivcům vyrovnat se s obzvláště obtížnými okolnostmi a minimalizovat riziko sebevraždy. Identifikace takových faktorů je nezbytnou součástí hodnocení rizika sebevraždy a může sloužit k hledání a posilování naděje u lidí, kteří zažívají sebevražedné myšlenky či tendence.Mezi nejčastější faktory patří:
