Pomáháš sobě nebo druhým?

Už je to několik let, co se nenacházím na straně těch, kteří naléhavě potřebují odbornou pomoc. Příběh, který dnes vyprávím, mě však živě vrací zpět do té doby. Píšu zde o sobě, a proto mohu říci, že jsem se tehdy rozhodla zůstat a dát životu ještě jednu šanci. Píše se rok 2018. Jsem středoškolačka s výborným prospěchem, aktivními zájmy a humanitním zaměřením. Vždy připravená pomoci druhým, obklopená přáteli. Na první pohled se zdá, že je všechno v pořádku.

Uvnitř mě však dusí samota. Cítím prázdnotu a hluboký smutek. Nikdo neví, čím jsem si prošla a čím procházím. Nikdo nechodil v mých botách. Zdá se mi, že mi už nikdo nikdy nebude schopný skutečně porozumět – a tak si kladu otázku, proč vlastně zůstávat.

Dostala jsem se do fáze, která mě jako člověka s dobrou sebereflexí a intelektem vnitřně vyčerpávala. Každý další okamžik mi připadal nekonečný. Sekundy trvaly hodiny a já měla pocit, že můj čas tady už se naplnil. Ano, čtete správně – i člověk, který dnes profesně pomáhá druhým, může projít obdobím hluboké krize, která ho dovede až na hranici úvah o ukončení života. Byla jsem s touto představou smířená. Necítila jsem strach ani obavy z konce, ale zároveň jsem věděla, že to není řešení. Odejít by znamenalo nikdy nezjistit, co bych za deset let dokázala. Znamenalo by to vzdát se budoucnosti jen proto, že v tomto období je mi nesnesitelně těžko a nedostává se mi pomoci. A tak jsem se rozhodla zůstat. Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života. Zároveň to byl moment, kdy jsem se osobnostně i profesně znovu narodila. Nikdy na něj nezapomenu. Stejně jako nezapomenu na to, že se mi tehdy pomoci nedostalo. Dnes však vím, že pomoc existuje pro každého. Každá situace má své řešení, i když se v danou chvíli může zdát zcela bezvýchodná. Vím to, protože i když dnes stojím na straně pomáhajících, dobře si pamatuji, jaké je to potkat beznadějnou tmu, která se zdá být nekonečná.

Buďte odvážní a požádejte o pomoc – jakýmkoli způsobem. Oslovte někoho, zvedněte telefon, napište e-mail. Nebojte se a zůstaňte. Ještě vás toho v životě mnoho čeká.

Barbora